VZPoura úrazům

Přihlásili jsme se do projektu VZP – VZPoura úrazům, který je založen na edukačních setkáních žáků s hendikepovanými spolupracovníky VZP. Tito lidé jsou sami po úrazu upoutání na invalidní vozík nebo se s následky úrazu celoživotně potýkají.

Naši školy navštívili Michal a Pavel – ambasadoři projektu – kteří děti seznámili se svým příběhem, se svými zkušenostmi s vyrovnáváním se s následky zranění, které trvale ovlivnilo jejich životy. Povídali si s dětmi o problematice úrazů, o rizikovosti mnohých situací. Na řadu přišla i poučení o vhodných preventivních opatřeních, která mohou rizika úrazů minimalizovat.

Setkání bylo velmi milé, ale i emotivní, protože životní příběh obou je velmi silný. Jejich chuť a odhodlání se s následky úrazů poprat a plnohodnotně žít je obdivuhodná. Děkujeme za ochotu Michalovi i Pavlovi, že s námi svůj osud sdíleli. Jejich práce má v prevenci úrazů velký smysl.

Mgr. Marcela Hillayová

 

Ambasadoři projektu

(materiál z oficiálních stránek projektu VZPoura úrazům)

Michal Vondráček

Jmenuji se Michal a po úrazu páteře jsem se nedobrovolně stal vozíčkářem. V roce 2010 jsem totiž neodhadl rychlost nájezdu na snowboardový skok, což se mi dost vymstilo. Od hor mě to ale v žádném případě neodradilo a rok po úrazu jsem už s ostatními vozíčkáři brázdil kopce na monoski. To jsou lyže pro vozíčkáře. Lyžování mě dost chytlo a rok jsem dokonce strávil v Týmu paralympijských nadějí. Právě ostatní vozíčkáři na horách mi vymysleli přezdívku Majký, která se rychle ujala i mezi ostatními známými a kamarády.

Závodit na monoski je sice krásné, ale stojí to spoustu času, který se „musí“ strávit na horách. Já chtěl zároveň dokončit vysokou školu a začít pracovat. Se závody na monoski jsem tedy skončil a přešel jsem k závodům na čtyřkolce. Zdaleka nejsem jediný vozíčkář, který na čtyřkolce závodí. Je nás slušná parta. Ještě větší je pak na ping-pongových turnajích, kterých se také účastním a pravidelně z nich vozím poháry.

Čtyřkolce a ping-pongu jsem se dříve věnoval odpoledne po škole a teď se jim věnuji po práci ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. V pracovním i osobním životě se řídím vlastním mottem: „Lepší je gram činu než tuna vědomostí“. Právě proto se nadšeně účastním nového projektu VZP ČR VZPoura úrazům, chci se zkrátka VZePřít úrazům a besedovat o nich a jejich následcích na školách.

Pavel Brož

Ahoj, jmenuji se Pavel Brož a ještě před nedávnem jsem žil velmi aktivní život úplně zdravého kluka. Pak se mi ale všechno obrátilo vzhůru nohama. Po jednom neuváženém skoku do bazénu jsem vinou vlastní hlouposti skončil na vozíku.

Na základní škole jsem chodil do sportovní třídy a na profesionální úrovni jsem se věnoval běžeckému lyžování a biatlonu. Abych se udržel v kondici, najezdil jsem ročně stovky kilometrů na kole.

Po základní škole jsem se rozhodl studovat zdravotnický obor zubní technik v Brně. Studium tohoto oboru mě stálo mnoho času, a tak nebylo možné dále pokračovat se sportem na profesionální úrovni. Nadále jsem se ale věnoval různým aktivitám, jako jsou bojové sporty nebo lezení po skalách, a hlavně jízdě na kole.

Obor zubní technik jsem na střední škole úspěšně dokončil a pokračoval jsem v jeho studiu na vyšší odborné škole. Těsně po jejím absolvování následoval onen osudný skok do bazénu. Celý můj život se během minuty změnil.

Najednou bylo a je všechno mnohem těžší. Vztah k pohybu a sportu mě ale nikdy neopustil. Mám rád ragby, v němž hraju ligu za tým Gunners, a mým cílem je stát se právoplatným členem reprezentace. Kromě ragby jezdím ve volném čase na handbiku. Rekreačně se také věnuji lukostřelbě a dalším sportovním aktivitám.

Projekt VZPoury úrazům mě nadchnul a jsem šťastný, že jsem se do něj mohl zapojit. Následkem úrazu jsem totiž zjistil, že i zdánlivá maličkost, vlastní hloupost nebo obyčejná klukovina mohou mít doživotní následky. Sám jsem se svému úrazu vzepřel, ale chci udělat vše proto, aby jiné děti neopakovaly stejnou chybu jako já. Myslím si, že prevence a besedy se studenty mají v tomto směru velký význam.